Obecně charakterizujeme tlak jako sílu, která působí na jednotku plochy. Součásti zemského obalu - atmosféry - neunikají, až na nepatrné procento, do meziplanetárního prostoru, ale v důsledku přitažlivosti obepínají zeměkouli jako plášť a rotují s ní. Proto je tlak vzduchu dán hmotností svislého vzduchového sloupce v jednotkovém průřezu (1 m2).

V meteorologii se používá jako jednotka tlaku hPa (hektopascal, dříve milibar, mbar).  

Platí, že

1 Pa = 1 N.m-2. (Newton na metr čtvereční),

1 hPa = 100 N.m-2

Druhou jednotkou tlaku je výška rtuťového sloupce v milimetrech – mmHg (torr). Po roce 1980 nebylo další používání této jednotky povoleno.

Vztah mezi oběma jednotkami je dán

1 000 hPa = 750,1 mmHg (torr)

760 mmHg (torr) = 1013,25 hPa

Měření a registrace tlaku vzduchu

• Rtuťový tlakoměr
• Aneroid
• Barocap
• Mikrobarograf

Tlakový reliéf

Čáry spojující místa se stejným tlakem na meteorologické mapě se nazývají izobary. Izobary tvoří určité útvary. Tyto útvary můžeme rozdělit na šest typů v závislosti hlavně na tom, zda reprezentují oblasti, kde je tlak vyšší nebo nižší než tlak v okolních oblastech.

Atmosferický tlak

Dosahuje nejvyšších hodnot při hladině moře (popř. povrchu planety) a s rostoucí výškou klesá. Barometrický tlak není stálý, ale kolísá na určitém místě zemského povrchu kolem určité hodnoty.

Tlak menší než barometrický tlak se nazývá podtlak, tlak větší než barometrický tlak se nazývá přetlak. Prostor s takřka nulovým tlakem se nazývá vakuum.

Zdroj: www.wikipedia.org, internet