Teplota vzduchu je jedním z nejdůležitějších a také nejsledovanějších  meteorologických prvků. Je základní fyzikální veličinou soustavy SI s jednotkou kelvin (K) a vedlejší jednotkou stupeň Celsia (°C). Nejnižší možnou teplotou je teplota absolutní nuly (0 K; -273,15 °C), ke které se lze libovolně přiblížit, avšak nelze jí dosáhnout.

Měření teploty vzduchu  pro potřeby meteorologie se uskutečňuje  v meteorologické  budce  ve  výšce 2  metry nad zemským povrchem. Vyjadřuje se ve °C.

Ve  fyzice  se  často  používá  absolutní  stupnice KELVINOVA, která vznikla posunutím stupnice CELSIOVY tak, že 0 K = -273,15 °C.

K vyjádření teploty se dále používá stupnice FAHRENHEITOVA (USA, Kanada, Velká Británie) a starší RÉAUMUROVA stupnice, která se dnes již nevyužívá.

V atmosféře rozlišujeme vrstvy, ve kterých je teplota vzduchu s výškou konstantní, tehdy hovoříme o tzv. izotermii.  Pokud  se  teplota s výškou zvětšuje, hovoříme o inverzi. V případě, že teplota s výškou klesá, hovoříme o normálním stavu. Tento pokles bývá různý a často přesahuje 1 °C / 100 m.

Zdroj: www.wikipedia.org, internet